Strojírenství a kovovýroba jsou obory, o které se zajímají především pánové, ale i některé ženy se zajímají o zmíněné obory. V souvislosti s těmito obory se můžete setkat s mnoha pojmy a termíny, kterým nemusíte úplně rozumět. Třeba takové žíhání – to je jedno z mnoha slov, které je třeba definovat a vysvětlit. Pojďme na to.
Co je to žíhání?
Pokud hovoříme o žíhání, mluvíme o druhu tepelného zpracování kovů, jež se provádí za účelem zlepšení vlastností kovů. Během žíhání například dochází ke zlepšení povrchové tvrdosti nebo také dochází k odstranění účinků některých operací, jako je kalení nebo tváření.
Existuje několik druhů žíhání, a sice takzvané žíhání bez překrystalizace a s překrystalizací. Do skupiny “bez překrystalizací” patří například žíhání naměkko, žíhání rekrystalizační, dále také žíhání protivločkové a žíhání na odstranění vodíku. Žíhání normalizační, žíhání izotermické a také homogenizační bychom našli ve skupině “s překrystalizací”.
Jak se postupuje při žíhání
Žíhání jako takové není nijak složité svým postupem. Laicky lze říct, že se žíhání provádí tak, že se zahřeje kov na žíhací teplotu, což je kolem pěti set až dvanácti set stupňů Celsia, a poté se začne ochlazovat na volném vzduchu, případně v hale, kde je teplota kolem dvaceti stupňů Celsia.
Když se slitina (v tomto případě tedy kov) zahřeje na žíhací teplotu, je důležité, aby poté vydržela na teplotě po předepsaný čas. Teprve pak se nechává slitina vychladnout.
Samozřejmě v každé firmě se postupuje krapet jinak. Námi popsaný postup nese název “žíhací program”, ale v mnohých společnostech může mít celý proces žíhání více než tři obyčejné a prosté kroky.
Pro zajímavosti: Kovovýrobou se zabývá firma Steeltec, kde hutní materiály prochází mnohými procesy výroby, jako je lisování, lakování nebo svařování.